Možnost záměny předepsaného léku lékárnou vychází zejména z ustanovení § 83 odst. 2 zákona o léčivech. Lékárník je za definovaných podmínek oprávněný zaměnit předepsaný léčivý přípravek za jiný léčivý přípravek, který je shodný z hlediska jeho účinnosti a bezpečnosti, obsahuje stejnou léčivou látku se stejnou cestou podání a stejnou lékovou formou.
Kdy záměna přichází v úvahu? Pokud jsou současně splněny následující podmínky:
- Lékař na recept nevyznačí, že trvá na výdeji konkrétního předepsaného léku. (To ovšem lékař udělá málokdy, protože toto je sledováno na straně zdravotních pojišťoven)
- Pacient se záměnou souhlasí
- K záměně existuje důvod (předepsaný lék má vyšší doplatek, předepsaný lék není skladem a zároveň hrozí nebezpečí z prodlení, předepsaný lék není dostupný v distribuci)
Čemu říkáme násilná záměna?
Pokud je záměna prováděna aktivně s cílem ekonomického profitu pro lékárnu bez ohledu na zájem pacienta. Jak k tomu dochází? Příklad z praxe: v případě jedné účinné látky pro snížení hladiny cholesterolu bylo v září 2013 aktivně v prodeji osmnáct různých přípravků od osmnácti různých firem, které mohly být navzájem zaměněny. Zároveň ovšem, jak tomu často bývá, když je konkurence velká, všech osmnáct přípravků bylo také plně hrazených pojišťovnou. V tomto případě nevidíme důvod pro záměnu. Ať je předepsán kterýkoli přípravek, vždy je dostupný v distribuci a vždy je pro pacienta bez doplatku. Přestože z toho pacient nemá užitek, jsou tyto přípravky vzájemně zaměňovány velmi často: provozovatel lékárny, často jde o velký řetězec lékáren, se snaží vyjednávat s jednotlivými výrobci a nabízet jim přednostní výdej právě jejich léku. S jednou z osmnácti firem, která nabídne největší finanční bonus, se následně domluví, a tento jediný produkt preferuje. Své zaměstnance všemožně tlačí a motivuje, aby co nejčastěji vydávali právě tento jeden přípravek, protože bonus je úměrný vydanému množství. U ostatních sedmnácti přípravků se snaží omezit jejich objednávání, aby vytvořil podmínky pro co nejčastější záměnu. Výsledkem je, že velké množství pacientů si odnáší jiný přípravek, než pro který si přišli. Zbytečně. Nic pozitivního jim to nepřineslo, pouze se vystavují riziku:
- Žádné 2 přípravky nejsou úplně stejné. Liší se minimálně v obsahu pomocných látek a tak nelze vyloučit rozdílnou reakci organismu. Pokud je pacient zvyklý na jeden konkrétní lék, rozhodně by mu neměl být změněn bezdůvodně
- Zvláště starší lidé mohou být zmateni, nemusí jim být zcela jasné, místo kterého léku tento nový vlastně dostali, se všemi negativními důsledky
- Pro léčebný účinek je důležitá důvěra, že lékař pro vás vybral ten nejvhodnější lék. Proč jej měnit, když k tomu není důvod?
Jak se v tomto případě chová Vstřícná lékárna?
Ani tato lékárna nemůže mít na skladě všech 18 přípravků. Protože takovýchto skupin je mnoho, lékárna na kompletní sortiment nemá ani peníze ani místo. Upřímně se snaží, aby měla trvale skladem ty z přípravků, které jsou pravidelně předepisovány lékaři v jejím okolí. Tím může většinu pacientů uspokojit. Pokud přijde recept na lék, který skladem není, nebo který se ten den vyprodal, mezi dostupnými možnostmi nabídne pacientovi jeho urgentní objednání, kdy objednaný lék může být v lékárně často ještě týž den, kdy byl objednán. Zároveň Vstřícná lékárna na své zaměstnance nevyvíjí tlak na preferování některého konkrétního přípravku, takže ti se mohou soustředit výhradně na potřeby pacientů. Výsledkem je to, že z lékárny si většina pacientů odnáší právě ten lék, který byl lékařem předepsán, protože to je v jejich zájmu.